Stručný životopis autora

Portrét v mládí Legionář Josef HOLUB se narodil 2. VIII. 1895 v Kanině, okres Mělník. Obecnou školu (1901-1906) a měšťanskou školu (1906-1909) vychodil ve Mšeně u Mělníka. Následovaly dva roky Pokračovacího kursu (1909-1910) v Turnově a konečně Učitelský ústav (1910-1914) v Poličce.

V srpnu 1914 nastoupil vojenskou službu a uniformu odložil až po návratu z Ruska v roce 1920. Z toho strávil v československé legii dobu od 26.V.1917 do 2.II.1920. Několikrát byl během služby v druhé rotě (Vašátkově) prvního střeleckého pluku legií povýšen a vyznamenán (Československý válečný kříž, řád M. R. Štefánika "Sokol" s hvězdou, Československá revoluční medaile, Spojenecká medaile)[1].

Po návratu z 1. světové války pracoval jako odborný učitel na Měšťanské škole dívčí ve Mšeně až do 2. světové války. Staral se také o knihovnu, účastnil se činnosti zpěváckého spolku, byl místostarostou Sokola, zastával různé funkce v Československém červeném kříži a byl aktivním členem Svazu bojovníků za svobodu.

Dne 1. července 1941, ve svých čtyřiceti šesti letech, byl jako bývalý legionář převeden do trvalé výslužby výnosem Zemské školní rady pro Čechy ze dne 24. června 1941. O to více se pak věnoval činnosti v odboji. Rozšiřoval časopis "V boj" a byl ve styku s jeho vydavatelem, pomáhal skrývat v mšenských lesích lidi hledané gestapem a organizoval jejich zásobování oděvy, jídlem a léky.

Portrét ve stáří Ke konci války byl příslušníkem partizánské brigády "Národní mstitel" pod vedením P. A. Kaniševa. Spolupracoval také ve skupině Dr. Erbana a majora Teršla. Podílel se na vytvoření a poté vedl 4. okrsek (12 obcí) pro přípravu na osvobozovací boj. Jako velitel tohoto okrsku ve funkci nadporučíka a později kapitána se zúčastnil boje za osvobození od 5. V. do 27. V. 1945 a řídil odzbrojování Němců, kterých bylo na mělnicku velké množství. Několikrát byly použity i zbraně a padli lidé na obou stranách.

I když během války vězněn nebyl, čeští četníci ho opakovaně informovali o dotazech Gestapa z Mladé Boleslavi i z Prahy na jeho osobu. Nakonec ho zavčas varovali před zatčením. Musel se pak skrývat v mšenských lesích, kde si s nejbližšími spolupracovníky vybudovali tři skrýše. Jedna z nich, ve skále, byla pro 12 osob. Tyto skrýše použili i jednotliví partyzáni a rodina Eichlerova z Chotětova. Přechodně v ní byla i vysílačka.

Po válce (od 20. V. 1945) pracoval jako ředitel měšťanské školy ve Mšeně. Dřív, než ho komunistická moc stačila znovu odstavit, onemocněl neléčitelnou rakovinou, které podlehl dne 23. 4. 1953.

vi

[1] - v pozůstalosti jsou ještě např. Řád sv. Jiří (stupeň ve zlatě, carský řád udělovaný Rusy), Pamětní medaile strojírenské roty, Československý válečný kříž 1918 s lipovou ratolestí, Československá medaile (za vítězství), Medaile za vítězství, Kříž československého dobrovolce (udělován dodatečně koncem 30. let) a Zborovská pamětní medaile (udělovaná ke 30. výročí bitvy)