ranní byla prohlídka ukončena. Shromáždění se u mostu přes Angaru a nastoupena cesta k domovu. Poznámkou... (vypravuje Búrger). Budiž na tomto místě jako poznámkou dovoleno podati některý výjev pozorovaný dobrovolci stojícími na stráži na ulicích, jehož jádro, odmyslíš-li si různé slovní příkrasy a nadsázky, zůstává pravdivým.

Při té příležitosti, kdy dobrovolci roty byli rozestavěni po ulicích s příkazem, aby nepropouštěli nikoho, docházelo velmi často i k veselým scénám. V ranních hodinách občané i občanky "výstavného" glazkovského předměstí Irkutska, procitnuvše se z libého svého spánku, vycházeli s ospalými tvářemi a s náladou zasmušilou jako nebe zavřené mraky na ulici a neobrátivše ve své známé už lhostejnosti ku všemu ani pozornosti na neobvyklý zjev uliční, kde rozestaveny byly české stráže, šli každý za svou záležitostí. Teprve když vojíny byli zastaveni a upozorněni, tu teprve procitli úplně ze svého spánku, jejž patrně asi cestou dospávali a jedni vyptávajíce se na příčinu tohoto opatření a obdrževše vyhýbavou odpověď přec bez reptání klidně domů se vraceli, druzí však a to bylo ve velmi mnohých případech, uváděli za velmi nutné různé své pochůzky - malicherné a nenaléhavé - když jim nebyl dovolen volný průchod, tvářili se jakoby je stihlo největší neštěstí, jaké jen kdy je mohlo potkati. Tak k jednomu dobrov. přistoupila mladá slečinka, napudrovaná a navoněná do odporu, v běloučkých jak sníh šatech a střevících - inu hotový andělíček, odmyslíš-li si její tvář ne tuze pěknou a vidíš-li ji jen zdáli - za to plna čertovského hněvu, zlosti i ženské vzdorovitosti - všem mužům zajisté dobře známé. S jakým jen rozčílením a rozechvěním toto něžné stvoření v andělské

144