vnitřku k jejich zlosti. U kolejí zanechali uražené pancéřové dvéře. Nemohli jsme je hned pronásledovati, neboť kolej byla zatarasena vagony.

Na nádraží stojí vlak s běženci. Dáváme jim chléb. K večeru vypravujeme se na zástavy před bronevik, kde jsme až do rána.

Obdrželi jsme 2 bedny bomb a 7 beden (à 10 kusech) pušečných granátů.

V nikolajevských novinách ve stati Uralskojevejsko autor líčí boje, kdy sami uralští kozáci s velkými obětmi se drali s bolševiky. A již, již podléhali, jsouce obkrouženi u Saratova. A tu 21. V. st. st. přišla jim ohromná zpráva: "Чехословацкими войсками заняты города Ртищево, Сердобск, Пенза, Кузнецк и Сызрань, советы свергнуты, ожидается паденіе Самары"^[1]. Píše: Наконецъ! Дождались! Теперь не одни! Теперь спасеніе!^[2]

Neměli zbraní a proto poslali esaula Klimova s několika sotnami k nám. Tou dobou my zabrali Ivaščenkovo, kde jim dány zbraně a náboje, načež se vrátili. Líčí boje u Buzuluku, kde počítají si za čest, že mohli bok v bok bíti se s námi. Jejich části vedl tam Martynov.

Отношеніе чехословаковъ было самымъ братскимъ. Въ Иваншенковѣ не успѣли еще казаки разсѣдлать лошадей, какъ чехо-словаки уже передали имъ патроны, оружіе и т. д. "Мы вѣримъ въ васъ, — говорили они, — потому что мы знаемъ, что вы были безоружны и все же не захотѣли признать совѣтскую власть"^[3]. A tak v novinách o nás jde sláva.

13. VII.

Ráno odjezd do Šelašníkova. Stáli jsme zde do oběda. Přišel Komárek Eman z divadelní komandy a vypravoval za vzorného naslouchání, napínavé líčení boje u Zlatoústa a cesty do Miass.

Po obědě jedeme dále do stanice Šentaly, kdež nocujeme. Nádraží pusté, vydrancované. Máme opět službu na zástavách. U tratě v levo u mlýna a v pravo od tratě. Vypukl požár. Mocné plamenné jazyky ozařovaly oblohu. Myslíme, že je to znamení bolševikům, kde se nalézáme. Ale spíše na náš vrub ji někdo zapálil, aby na nás poštval obyvatelstvo.

Noviny naříkají na nepatrný růst Národní armády.

82

[1] - Československými vojsky obsazena města Rtiščevo, Serdobsk, Penza, Kuzněck a Syzraň, sověty svrženy, očekává se pád Samary.

[2] - Konečně! Dočkali jsme se! Teď už nejsme sami! Teď spása!

[3] - Postoj Čechoslováků byl co nejbratrštější. V Ivanšenkově nestačili ještě kozáci ani odsedlat koně, když jim už Čechoslováci předali náboje, zbraně atd. "Věříme vám," říkali, "protože víme, že jste byli beze zbraní a přesto jste nechtěli uznat sovětskou moc". (Může se jednat o město Иващенково, dnes Čapajevsk, v Samarské oblasti.)