houká nepřetržitě ruská baterie. V předu jde boj. - Za šera přecházíme po mostě širokou louku až k lesu. Zde v řídké linii čekáme až Rusové v pořádku ustoupí, načež jdeme zpět. Most spalujeme.
Docházíme do Teklůvky, kde se ubytujeme.
K večeru odcházíme do Ivanovky. Máme oddych. Z fronty přicházejí zprávy čím dál smutnější. Ruská armáda ztratila bojeschopnost a ta obrovská masa kdesi propadá. Pěchotinci jsou bázliví, což bylo v nich dříve násilně tajené a nyní zjevně šklebí se strach a bázeň o kůži z šedých ...[1]. Dělostřelba dobrá jen ta, která má obsluhu starou od počátku války. Později sestavené a doplňované za revoluce nestojí za nic. Z jízdy vynikají kozáci svou odvahou, avšak marný je zoufalý jejich odpor. Bolševická agitka triumfovala "vojevat ...[2]. Za takových poměrů i u nás mnozí opustili svou část chtíce se zachrániti. Sami se evakuovali do hlubokého tylu. (Většina ztratila se cestou a za nepořádku nemohli svou část nalézti, mnozí však úmyslně a ti rozšířili v tylu poplašné zprávy o rozbití brigády a o sobě prohlašovali, že jsou sami jediný z ní zbytek.)
Večer odcházíme do Jasovců, kamž jsme konečně dorazili k poledni.
Celonoční vysilující pochod mnohého vyčerpal. v Jasovcích byla brigáda pohromadě i se štáby. Poznávali jsme pomalu důstojníky svého pluku. Slyšeli jsme jména Syrového, Ševce, Husáka.
Naše rota postavila několik stanů na dvorku; ostatní se ubytovali ve stodole. Malý dvorek se stodolou úplně stačil pro všechny. Vždyť nás byla hrstka 50 - 60 lidí! V té době do roty přišel d.č. Písař a Kalaš.
Za vsí se shromažďuje celý náš pluk. Kap.Ivšín vzdává pluk se srdečnými slovy novému veliteli kap. Štěpanovu: "Nový váš velitel lépe se k vám hodí než já, je mladý, temperamentní a bojový."
Večer za nadšených ovací ruských gvardějských částí (Petrovského a Semenovského pluku) včele s naší hudbou odcházíme na Podvoločisko. Jejich nadšené "urá" nepřestávalo za tiché noci zníti, dokud poslední náš voják neopustil vesnici.
Mezi lidem a vojskem mnoho si o nás vypravují. S nadšením povídají o hrdinství Čechů, o neuvěřitelných odvážných kouscích ap. Prý uděláme v Rusku společně s Kozáky pořádek.
Po celonočním pochodu vcházíme do pohraničního městečka - Podvoločiska. Poslední na půdě prokletého utlačovatele Rakouska. S jakými nadějemi jsme hranice přecházeli a s jakými myšlenkami se vracíme!
Město bylo většinou pusté. Obyvatelstvo se vystěhovalo před válečnými hrůzami, zvlášť když nad městem, každodenně kroužily německé aeroplány, házejíce bomby.
Ubytujeme se ve 2 opuštěných domech.
Jsme doplněni 54 bratřími. Jsou uvítáni za trapnějších
5
[1] - poslední slovo nečitelné
[2] - neúplný přepis z azbuky