„Jak to jde?", ptá se první.

„Stojí to za prd“, odpovídá druhý. „Včera jsem se honil za sanitou 20 mil. Když jsem ji nakonec dohonil, byl už tam nějakej jinej právník, visel zaháknutej za nárazník.“

„Slyšel jsi o tom právníkovi zraněném při dopravní nehodě? Sanita prý najednou nečekaně zacouvala.“

„Všichni v naší rodině sledují lékařskou profesi“, povídá John. „Jsme všichni právníci.“

Doktor a právník se srazili auty na venkovské cestě. Právník viděl, že lékař je trochu otřesený, tak mu pomohl z rozbitého auta a nabídl mu přihnutí z placatice, kterou měl u sebe. Doktor se napil a podal mu flašku nazpátek. Právník ji zavřel a zase uložil.

„Cožpak vy si nedáte také kapku?“, ptá se doktor.

„Samozřejmě, hned jak odjedou policajti“, odpoví právník.

Lékař potkal o prázdninách na Rivieře starého přítele, právníka, a hned se ptal, kde na takovou dovolenou vzal.

Právník odpověděl: „Pamatuješ se na ten mizerný dům, který jsem koupil? Tak ten vyhořel a já si užívám peněz vyplacených pojišťovnou. A co ty?“

Lékař vysvětluje: „Pamatuješ se na ten mizerný dům, co jsem měl u Mississippi? Tak ten vzala při záplavě voda a já si užívám peněz vyplacených pojišťovnou.“

Právník se zatvářil úplně zmateně: „No“, povídá, „ale jak jsi udělal tu záplavu?“

Doktor sdělil pacientce, že výsledky vyšetření indikují, že trpí vážnou chorobou a zbývá jí jen asi 6 měsíců života.

„Neexistuje nic, co bych mohla udělat?“, naříká pacientka.

„Vdejte se za právníka“, odpovídá lékař, „bude to nejdelších 6 měsíců vašeho života.“

Starší pacient potřebuje transplantaci srdce a diskutuje o možnostech léčby se svým doktorem.

Doktor říká: „Máme tři možné dárce. Povězte mi, který by se vám nejvíce zamlouval. Jeden je zdravý mladý atlet, který zemřel při autonehodě. Druhý je obchodník středního věku, nikdy nepil ani nekouřil a zemřel ve svém soukromém letadle. Třetí je právník, který prostě umřel po třiceti letech praxe."

„Bral bych toho právníka", povídá pacient.

Po úspěšné operaci to doktorovi nedá a ptá se, proč si pacient zvolil zrovna toho právníka.

„To je snadné“, odpoví pacient. „Chtěl jsem srdce, které ještě nebylo použité.“

Ženě se smrtelnou chorobou mozku lékař sdělil, že potřebuje mozkovou transplantaci, která by nahradila asi půl kg mozkové hmoty. Vysvětlil ji, že cena potřebného množství závisí na dárci. Od chirurga by to stálo 500 dolarů, od filmové hvězdy 600.

Žena odpověděla, že její otec byl slavný právník, a že by proto dala přednost právnickému mozku.

„Může být“, povídá operatér, „ale bude vás to stát 10 000 dolarů.“

„Cože?“, ptá se nemocná nevěřícně. „Když chirurgův mozek stojí jen 500 dolarů, proč právnický stojí 10.000?“

„Máte vůbec představu, kolik právníků je potřeba, abychom nasbírali těch půl kila mozkové hmoty?“, odpovídá lékař.

Lékař a právník si povídají na večírku. Jejich konverzace je neustále přerušována lidmi, kteří popisují své zdravotní potíže a ptají se lékaře na radu.

Po hodině se rozmrzelý lékař ptá právníka: „Jak ty to děláš, aby tě lidé pořád neotravovali se svými právními problémy, když zrovna nepracuješ?"

„Ochotně jim dám radu a pak jim pošlu účet," odpoví právník.

Lékař byl šokován, ale souhlasil, že to vyzkouší. Příští den, i když se cítil trochu provinile, připravil faktury. Po návratu z pošty našel ve schránce účet od právníka.

Tři chirurgové diskutovali o svých oblíbených typech pacientů.

První povídá: „Já mám rád umělce. Když je otevřeš, hýří to v nich barvami."

Druhý na to: „To já mám raději inženýry, všechno mají uvnitř uspořádané a očíslované."

„Blbost,“ povídá třetí, „nejlepší jsou právníci. Mají jen dva orgány, ústa a řiť, a ty se ještě dají bez problémů navzájem přehodit."