K Ufě.

18. VI.

Večer opouštíme Samaru, abychom pokračovali v cestě na Ufu a dále na východ. Samara všem nám utkví v paměti a sice proto, že je to první místo, kde jsme došli skutečného nadšeného pochopení a kde též naše práce má účinek na národní obrodnou práci Ruska. Vzetím Samary načíná se pro Rusko nové období jeho vývoje, lepší příští, ne obnovení předešlého. Jemu ochranou stojíme my. Náš cíl zůstává nezměněn. Chceme do Francie, ale tak se některým zdá, jako by s Francií byl konec; přichází k debatám v nichž je vyjádřena pochybnost našeho odjezdu do Francie. S Bohem Samaro! Buď kolébkou ruského obrození!

Vydali jsme se dále pronásledovati nepřítele. Bolševickému ariergardu velí Blochin. Čítá asi 300 vojínů, 50 jezdců, ústup zdržuje obrněný vlak o 10 kulometech. Ustupují k Ufě. Po trati orenburské ustupuje silnější oddíl o 3.000 vojínech (hlavně Němci a Maďaři) s 18 lehkými děly.

Před půlnoci projíždíme Kiněl. Je to rozsáhlý železniční uzel s mnoha prázdnými vagony. Odsud odbočuje trať na Orenburg.

19. VI.

Ráno přibyl náš vlak do st. Krotovka. Je to malá čistá stanička ve stínu hojných stromů. Náš avantgard postupuje dosti pomalu. Činěny mu značné a časté překážky. Ničena trať (vytrhávány koleje, rozrušovány náspy), odváženy výhybky, bořeny a spalovány mosty, seskupování rozbitých vagonů na trati uměle vyšinutých. Podle poslední zprávy předvoj je v Buguruslavě.

Prof. Ryšavý odjíždí večer s 12 vojíny úzkokolejnou drahou do Sergievska (Surgutu) a dále pěšky na "volgo-bugul-minskuju ž. d." [1], kterou má výprava za úkol poškoditi, což se zdařilo.

Je úžasné horko, které vypuzuje nás z vagonů. Mnozí uchýlili se do zahrady, ale zde zas nemají pokoje od dotěrných komárů. Proto hoši užívají pilně koupele v blízké říčce tvořící tůň místy hlubokou.  Pookřáli jsme ve vodě i osvěžili se procházkou stinným lesem, který se táhl až k tůni.

69

[1] - text v uvozovkách v azbuce