Po stranách močálovité bažiny, na kterých rostou štíhlé olše. Jsme jimi úplně chráněni před bolševickými zraky. Druhé místo, kudy by se mohlo do města, je převoz. Zde však bude těžko přepraviti se na druhý břeh. Samarka je rozvodněna.

Vzadu slyšíme boj. Duní děla. Boj bude asi tuhý. Vzadu je náš druhý prapor.

Večer přišla nás směniti 1. rota. Ze zástav jsme staženi k strážnímu domku, u kterého stojí bronevik. Přišel náš hospodář a přinesl nám cukr a machorku ke kouření. Vždy na nás pamatuje. Posilnili jsme se konservou. Sdělil nám o dnešním boji ariergardu. Bolševici byli úplně poraženi za velkých ztrát a ubitých. Zbytek zahnán do Volhy. Byli mezi nimi i ti, které jsme propustili ze zajetí. Jaká to věrolomnost.

Proč je Trocký proti nám posílá? Není on spokojen, že jsme v Sysráni. Sovdepa nerozehnali, že za sebou trať neničíme? Chceme ze Samary odpravovati vlaky, aby západní Rusko bylo uchráněno od hladu. A rozhodně musíme své předsevzetí změniti. Kdo bude tím vinen, když zničíme mosty za sebou, kdo bude míti na svědomí tisíce hladových dětí a chudých matek, kdo bude zodpověden za to, že dělníci nedostanou chleba?

6. VI.

Vyslána rozvědka do lesa před přístavem. V přístavě vše nalezeno čisto od rudé gardy, ačkoliv obyvatelstvo ve Slobodce tvrdilo, že tam budou.

Jdeme opět na zástavy. Nejhorší byla u strážného domku, kamž silně bila artilerie. Náboje se vzrývaly několik kroků v náspu od nás. Na štěstí nebyl nikdo ani raněn. Večer opět nám přinesli jídlo i kuchyň přijela.

Jsme rozmrzeni, že se již nejde ku předu. Stále si o tom povídáme, jak to asi bude. Většina myslí, (a byli i pověsti o tom, že se tak děje) že někde dále přepraví se naši na druhý břeh a tím se Samara dobude. Čekání se nám zdá dlouhé.

Pěkný, malebný je pohled na Samaru, když na temném toně noční oblohy rýsují se samarské katedrály. Díváme se na druhý břeh, na řadu elektrických světel, která se odrážejí v modrozelené šumící vodě. Město spí, pouze slyšny projíždějící automobily. Sváží asi vojsko. Město svým poetickým vzezřením svádí nás, vybízí k sobě a naše čekání zdá se nám nekonečné. Zdá se nám, že město obléháme strašně dlouho - věčně.

61