Stručný životopis autora

Portret v mladi Legionář Josef HOLUB se narodil 2. VIII. 1895 v Kanině, okres Mělník. Obecnou školu (1901-1906) a měšťanskou školu (1906-1909) vychodil ve Mšeně u Mělníka. Následovaly dva roky Pokračovacího kursu (1909-1910) v Turnově a konečně Učitelský ústav (1910-1914) v Poličce.

V srpnu 1914 nastoupil vojenskou službu a uniformu odložil až po návratu z Ruska v roce 1920. Z toho strávil v československé legii dobu od 26.V.1917 do 2.II.1920. Několikrát byl během služby v druhé rotě (Vašátkově) prvního střeleckého pluku legií povýšen a vyznamenán (Československý válečný kříž, řád M. R. Štefánika "Sokol" s hvězdou, Československá revoluční medaile, Spojenecká medaile). [1]

Po návratu z 1. světové války pracoval jako odborný učitel na Měšťanské škole dívčí ve Mšeně až do 2. světové války. Staral se také o knihovnu, účastnil se činnosti zpěváckého spolku, byl místostarostou Sokola, zastával různé funkce v Československém červeném kříži a byl aktivním členem Svazu bojovníků za svobodu.

Dne 1. července 1941, ve svých 46-ti letech, byl jako bývalý legionář převeden do trvalé výslužby (výnosem Zemské školní rady pro Čechy v Praze ze dne 24. června 1941). O to více se pak věnoval činnosti v odboji. Rozšiřoval časopis "V boj" a byl ve styku s jeho vydavatelem, pomáhal skrývat v mšenských lesích lidi hledané gestapem a organizoval jejich zásobování oděvem, jídlem a léky.

Portret ve stari Ke konci války byl příslušníkem partizánské brigády "Národní mstitel" pod vedením P. A. Kaniševa. Spolupracoval také ve skupině Dr. Erbana a majora Teršla. Podílel se na vytvoření a poté vedl 4. okrsek (12 obcí) pro přípravu na osvobozovací boj. Jako velitel tohoto okrsku ve funkci nadporučíka a později kapitána se zúčastnil boje za osvobození od 5. V. do 27. V. 1945 a řídil odzbrojování Němců, kterých bylo na mělnicku velké množství. Několikrát byly použity i zbraně a padli lidé na obou stranách.

I když během války vězněn nebyl, čeští četníci ho opakovaně informovali o dotazech Gestapa z Mladé Boleslavi i z Prahy na jeho osobu. Nakonec ho zavčas varovali před zatčením. Musel se pak skrývat v mšenských lesích, kde si s nejbližšími spolupracovníky vybudovali tři skrýše. Jedna z nich, ve skále, byla pro 12 osob. Tyto skrýše použili i jednotliví partyzáni a rodina Eichlerova z Chotětova. Přechodně v ní byla i vysílačka.

Po válce (od 20. V. 1945) pracoval jako ředitel měšťanské školy ve Mšeně. Dřív, než ho komunistická moc stačila znovu odstavit, onemocněl neléčitelnou rakovinou, které podlehl dne 23. 4. 1953.

v

[1] - v pozůstalosti jsou ještě např. Řád sv. Jiří (stupeň ve zlatě, carský řád udělovaný Rusy), Pamětní medaile strojírenské roty, Československý válečný kříž 1918 s lipovou ratolestí, Československá medaile (za vítězství), Medaile za vítězství, Kříž československého dobrovolce (udělován dodatečně koncem 30. let) a Zborovská pamětní medaile (udělovaná ke 30. výročí bitvy)