Na město je malebný pohled zdobený množstvím věží a kopulí. Mnohé zvábil do města. Většina se byla koupati v městské "báni".
Nepojedeme prý dále. Ukradeny námi jakési aeroplany a děláme prý na dráze nepořádek. Dostáváme chleba upečeného podle válečného receptu. Je to vlastně míchanice mouky, kukuřice, ovsa, hrachu, bramborů a Bůh ví, čeho ještě! Má odpornou chuť, nejde spolknouti a rozsypává se jak machorka. Aby bylo možno jej požíti, opéká se na kamínkách. Rotný komitét a několik hochů jede v před koupiti chléb. (Jungman, Šura, Němeček, Jelínek, Kalaš a Tůma.)
Konečně odjíždíme z blátivého, páchnoucího nádraží jeleckého. Na jedné stanici nosíme vodu na kuchyň a tu se ztrhl prudký vítr se sněhovými víry a pronikl každou skulinkou ve vagoně. Co nesli vodu, nemohli ani dojíti k vlaku.
Dojíždíme do Ostapova. Mnoho bratrů navštívilo pokoj, v němž zemřel velký člověk L. N. Tolstoj. Pokojík jednoduchý s posledními památkami na učeného muže. Do vnitř se nesmí, díváme se pouze skleněnými dveřmi. V předsíni na stěnách i stropě mnoho podpisů návštěvníků posledního pobytu Tolstoje. I někteří naši se podpisem "zvěčnili".
Jaro již několik dní ujalo se vlády a není o něm ani potuchy. Zima a mráz jen to "praští". Večer odjezd.
Ráno v Kozlově na seřazovacím nádraží. Do města několik verst. Pociťujeme silný nedostatek produktů. Je zde lávka, kde se prodává vojákům chléb. Utvořila se dlouhá "očereď" a čekáme, až nám kousek prodají. Avšak pro všechny nestačil.
Z Kozlova vede dvoukolejná trať. O poledni jsme v Tambově. Vrátili se hoši po malých dobrodružstvích k nám a přivezli drahocennou věc - chleba. Na jich líci bylo znát, že jsou si vědomi radosti, kterou nám způsobili. Přišli včas, neb museli by se za námi honit. Po obědě hned odjíždíme do Inokovky, kde stojí štáb našeho pluku, odbočujeme na jednokolejovou odbočku vedoucí k jihu. K ránu přijíždíme
41