Jeden porotce upozorňuje druhého: „Všimni si, že ani žalobce ani obhájce nepřísahali, že budou mluvit pravdu a nic než pravdu.“

Paní učitelka se ptá žáků, čím se živí jejich rodiče.

„Vilíku, začni třeba ty“, povídá. „Copak dělá tvoje maminka celý den?“ Vilík vstane a hrdě prohlásí: „Maminka je doktorka.“

„To je ale krásné! A copak ty, Aničko?“ Anička plaše povstane a zašpitá: „Můj tatínek je pošťákem.“

„Děkuji, Aničko“, pokračuje paní učitelka, „a copak dělá tvůj tatínek, Pepíčku?“ Pepíček se hrdě napřímí a oznámí: „Můj tatínek hraje na piano v bordelu.“

To paní učitelku se vyděsilo a rychle převedla řeč na zeměpis. K večeru jí to nedalo a zašla k Pepíčkovi domů. Pepíčkův otec přišel otevřít. Paní učitelka vyložila, co jeho syn před třídou řekl a žádala nějaké vysvětlení.

Pepíčkův tatínek povídá: „Já jsem ve skutečnosti právník. Jak bych ale mohl něco takového říci sedmiletému dítěti?“

Jeden mexický bandita si navykl pravidelně překračovat Rio Grande a vyloupit vždy nějakou banku v Texasu. Na jeho hlavu byla vypsána odměna a jeden odvážný texaský Ranger se rozhodl ho vypátrat stůj co stůj.

Po dlouhé námaze ho nakonec vystopoval v jedné putyce, připlížil se za něj, dal mu k hlavě svého šestiranného kamaráda a povídá: „Seš zatčenej. Teď koukej vyklopit, kde sis ulil ten lup nebo ti vystřelím z kebule mozek !“

Bandita ale neuměl anglicky a Ranger zase nemluvil španělsky. Naštěstí se ale v lokále našel bilinguální právník a ochotně se nabídl, že bude překládat. Bandita, celý strachem bez sebe, španělsky vyblekotal, že celý lup je zahrabaný pod dubem vzadu za hospodou.

„Co říkal?“, ptal se Ranger.

A právník překládal: „Povídal, ztrať se mi z očí, ty slečinko. Dyť ty by ses neodvážil vystřelit ani kdybys věděl, za kterej konec to máš držet!“