„Zde odpočívá čestný muž a právník“, odpověděl JUDr. Divný.

„Je mi moc líto, ale to nemohu udělat“, odpověděl kameník, „v tomto státě je zakázané pohřbívat dva lidi do jednoho hrobu. Mohl bych však vytesat ZDE ODPOČÍVÁ ČESTNÝ PRÁVNÍK.“

„To ale lidi nebudou vědět, kdo to je“, protestoval právník.

„Určitě budou“, kameník na to. „Lidi si to přečtou a hned si řeknou: to je divný!"

Po tři roky trávil mladý právník svou krátkou dovolenou ve vesnickém hotýlku. Třetí rok se mu konečně podařilo svést majitelovu dceru. Hrozně se proto těšil na dalších pár vzrušujících dní. Když zase po roce konečně dotáhl kufr k hotýlku, zděšeně se zarazil. Na schodech seděla jeho milá s děťátkem na klíně.

„Helenko, proč jsi mi nic nenapsala, když jsi zjistila, že jsi těhotná? Hned bych přispěchal, vzali bychom se a naše dítě by mělo mé jméno.“

„No“, ona na to, „když naši zjistili, jak na tom jsem, sedli jsme si a celou noc to probírali horem dolem. Nakonec jsme si řekli, že bude lepší mít v rodině bastarda, než právníka.“

Po letech tvrdé práce se Pepa vydal na svou první dovolenou na palubě luxusního parníku. Jak si tak hověl v palubním křesle, poznal v jednom spolucestujícím dávno ztraceného přítele ze svého rodného městečka.

Přešel hned palubu, radostně ho objal a říká: „Petře, to jsem rád, že jsme se zase setkali. Čím se teď živíš?“

„Mám právní praxi“, šeptá odpověď Petr. „Ale nemluv o tom před maminkou. Pořád si ještě myslí, že jsem pasák.“

Lupiči se vloupali omylem do právnického klubu. Nestoři práva jim ale dali zabrat a lupiči museli o úlovek lítě bojovat. Nakonec byli rádi, že vyvázli.

„Není to tak zlý", povídá jeden. „Můžeme si rozdělit dohromady 25O korun.“

Náčelník se chytil za hlavu: „Já to říkal, že se máme právníkům vyhýbat, vždyť jsme měli tisíc korun, když jsme tam vpadli.“

Cizinec: „Jsou v tomhle městě nějací obhájci kriminálních činů?“

Místní: „Jo, to sou, ale žádnej z nich v base.“

Soudce vstoupí do soudní síně, poklepe kladívkem a povídá: „Než zahájím přelíčení, mám tu jedno oznámení. Obhájce mne podplatil patnácti tisíci, kdežto žalobce mi dal pouze deset tisíc. Abych tento spor mohl rozhodnout spravedlivě, vracím obhajobě pět tisíc.“

Bývalý právník žádá o místo ve firmě s mnoha státními zakázkami. Ředitel se ho ptá, co by chtěl dělat.

„Konsultanta", povídá právník.

„Máme konsultantů dost“, ředitel na to.

„Vím o všem, co se děje ve vládě“, říká právník, „mohl bych dělat poradce.“

„Poradců máme taky dost“, odpovídá ředitel.

Právník začal být už trochu zoufalý. „Podívejte se“, povídá, „nejsem nafoukanej, můžu vám třeba pomáhat s papírováním, něco jako úředník.“

„Je mi líto“, odpovídá ředitel. „Úředníků ale máme víc než dost.“

Teď už se právník naštval. Vyskočil ze židle a obrátil se ke dveřím. „Abych mohl pro vás pracovat“, křičel, „stejně bych musel bejt přízemní, dvojjakej zkurvysyn.“

„Ale, proč jste neřekl hned, že jste právník!!“, zvolal ředitel. „Tady je křesílko, posaďte se, prosím.“

„Už jsi slyšel, že pošta musela stáhnout tu novou sérii známek s portréty slavných právníků?

Lidé si nikdy nebyli jisti, na kterou stranu známky plivnout."

Tlupa lovců lebek si postavila malý stánek u frekventované silnice. Vyvěsili nabídku:

Když právník zemřel, ocitl se s ďáblem v místnosti plné hodin. Každé hodiny na sobě měly nálepku s povoláním a otáčely se jinou rychlostí. Když si právník vše prohlédl, obrátil se na ďábla: „Měl bych dvě otázky. Za prvé, proč ty hodiny jdou různě rychle?“

„Otáčejí se úměrně tomu, jak které povolání na zemi hřeší“, odpověděl pekelník. „Jaká je tvá druhá otázka?“

„No“, povídá právník, „nemůžu najít hodiny se svým povoláním. Kam se poděly právnické hodiny?“

Ďábel se chvíli zmateně rozhlížel. „Už si vzpomínám“, zaradoval se nakonec, „chlapci si je vzali do dílny místo větráku.“

Muž umřel a byl vzat čertem do místa věčného utrpení. Když procházeli kolem sirných děr a ječících hříšníků, uviděl právníka, kterého za živa znal, jak se mačká na nádhernou ženu.

„To není fér“, stěžuje si. „Já se mám navždy škvařit a právník se má muchlovat s krásnou ženskou?“

„Drž hubu“, vyštěkl na něj čert a postrčil ho vidlemi. „Kdo myslíš, že seš, abys bral v potaz trest té ženy?“

Do pekla se omylem dostane šikovný inženýr. Za pár dní zdomácní a opravuje kolem kde co, od hořáků pod kotli až po klimatizaci u lucifera v ložnici. Všichni jsou s ním náramně spokojeni.

Pánbůh se na to kouká a naštve se. Přijde za Luciperem a povídá: „Takhle by to dál nešlo. Jak to přijde, že ty máš v pekle takového šikovného užitečného člověka a já nic. Ten se bude muset přestěhovat do nebe.“

Luciper o tom nechce ani slyšet. Chvíli se ještě dohadují, až se Pánbůh nakonec dopálí a povídá: „Víš ty co, pekelníku? Jestli mi ho hned nepropustíš, tak já tě zažaluju!“

„Chachacha, checheche", začal se ďábel zajíkat smíchy. „To chci vidět, Panebože, kde ty seženeš nějakého právníka!“