úplně kolmých, do kterých naráží vlny Bajkalu. Po pravé straně hned od trati se zdvihají mohutné hory. Na nich leží sníh.

12. X.

Neděle. V 8 hodin jsme přijeli do st. Tanchoj a za nedlouho odjíždíme dále. Jezero je rozbouřeno a hukot vln přehlušuje lomoz našeho vlaku. Na jezero pohled malebný. Voda má různé barvy. Na kraji je zelená, dále šedá, černá a nejdále jde do žluta. Na protějším břehu jezera je pohoří. Jezero jest 900 km dlouhé, 40 - 60 km široké.

V 1/2 1 jsme přijeli do veliké stanice Myrová. Nebe se již vyjasnilo. Zajímal nás příboj vln. Zde rozdá se oběd a naplněny kuchyně vodou. Na to o 1 hodině jedeme dále kolem jezera, od kterého vane studený vítr. (Kuchyň máme až v předu v americkém Pulmanově vagoně.)

O 1/2 4 odpoledne přijeli jsme do st. Solnaja. U mostu je postaven pomník našim padlým hochům. Od jezera odbočujeme v pravo. Mineme st. Selengu, od které jedeme po břehu stejnojmenné řeky (Selenga). Přejíždíme most přes ní vedoucí. Řeka teče stále podél trati.

V 9 hodin jsme přijeli do Verchně - Udinska. Zde nařízena pohotovost 1. a 2. čety. Pásmo, kterým projíždíme, je ohroženo povstalci. O 1/2 11 v noci odjíždíme dále. Místy je již na 10 cm napadaného sněhu. Pohoří Bajkalské se ponenáhlu ztrácí.

13. X.

V 8 hod. odjíždíme ze stan. V. Kíža, jest zde příkré stoupání, proto vlak táhnou 3 lokomotivy. Stále projíždíme kopci a v 3/4 9 dojíždíme do velké st. Petrovský závod. Zde se mění brigáda. Den pěkný. Odtud jedeme dále přes stanice Polkaga (zde někteří kupují ... [1]) do hor. Jsou zde vysoké skály a mezi nimi náš vlak

164

[1] - nečitelné