vyraziti první z okopů. Dnes po druhé bylo nám dopřáno při tak odvážném útoku býti prvními, abychom mohli dokázati, že vlast svou ceníme nad svoje mladé životy.

První četa byla na zástavě, bez části svých granátčíků. Okolo zástavy toho dne v noci přecházel čtvrtý pluk, který se měl přepraviti na loďkách přes Samarku. Příjemně nás potěšily šedé řady za nočního stínu našeho vojska. Kdo by pochyboval o nezdaru naší věci. Jsou v kaskách. Vypadá to bojově, válečně a za té noci tak chmurně, když tak tiše blíží se k vodě. Všichni jdou do boje a my, my musíme býti tady na zástavě. Co dělají hoši z roty. Kde asi již jsou. Na zástavě nemohou se dočkati zpráv.

Nastal boj. Udržujeme spojení. Čtvrtému pluku se nepodařilo přepraviti. Někteří spěchají k pozorovateli od baterie, aby se dověděli, co nového. Je zde vykáceno několik stromů, aby na most bylo lépe vidět. Je ještě v šeru. Proskočí zpráva: Most je náš. Na to brzy zástava je povolána k rotě. Byl boj v Závodské ulici.

V Samaře zanecháváme 2 bratry. Jeden raněn na mostě. Než mohl odejíti v bezpečí, byl po druhé smrtelně raněn a zemřel. Byl to br. Kapusta Jaroslav, tak nadšený pro naši věc a d. č. Fridrich Bedřich, který byl střelen do prsou před sovětem.

Raněni br. des. Vašátko Václav, Petráček Karel, Krejčíř Josef, Volejník Jaroslav (střelen z loďky), Němeček Jan, Procházka František, Pazlér Jaroslav, Múller František a Kadeřábek Karel. Většina rány ošklivé. Budou mnozí invalidy.

Kořist válečná byla veliká. Zajato 300 krásných. Byly zde ohromné sklady pušek, nábojů, kulometů, patron, látek a různých technických potřeb. Též 5 aeroplanů.

9. VI.

Po službě rota dostává příkaz nastoupit pochod na nádraží, kde již stojí naše vlaky. Po cestě jsme doprovázeni bouřlivými ovacemi, neb radost obyvatelstva je přímo bezmezná. Nazývají nás

64