křoví. Jsme strašně unaveni. V poledne přicházíme do Molostovky. Nikdo tomu nechce věřit, že je to 20 verst. Asi s hákem a ten hák bude mít verst právě tolik.
O 8. hodině ranní pokračujeme v cestě. O 6. hodině večer přicházíme do Salman (32 versty).
K slíbené "dňovce" nedošlo. Odcházíme do vesnice Meleši, 22 verst vzdálené.
Dvacet blátivých verst do St. Almetějeva.
Za svítání opouštíme vesnici. Jdeme do Momykova (23 versty).
Zbývají nám jen 2 přechody do Nurlatu, kdež mají býti naše ešalony. Cestou nejvíce hovor točil se okolo nich. Neměli jsme zpráv, zda nebyly zanechány v Simbirsku. Měli jsme v nich celé své jmění, celou naši výbavu. Oděv na "gulání" ve městě a všechno možné, co voják "potřebuje".
Přicházíme do Ruské Menči obydlené Čuvaši. Máme zde nocovati, ale všem se chce do teplušek. Kouř a pískot lokomotiv jakoby nás k sobě volal. Jen do škatulek. Je v nich lépe než na lodích. Voda nám nesvědčí.
Proto ještě týž den po dvouhodinovém odpočinku pokračujeme v cestě do Nurlatu. Nedbalo se na únavu. A při pohledu na naše vlaky, které se v dáli rýsovaly, stupňovala se nálada. Za zpěvu a vtipů cesta rychle uběhla a my za báječné nálady přicházíme znovu do svých hnízd, námi tak dlouho opuštěných. Necítili jsme ani, že dnes máme za sebou hezký kousek cesty.
Ztráty prvního pluku u Kazaně byly: Zabiti 3 důstojníci a 36 vojínů, raněno 10 důstojníků a 134 vojínů, pohřešováno 6 vojínů. Celkem 189.
Přidělen k naší rotě ruský student Sidorov Jiří ze Simbirska. Každý by chtěl jen s námi. Do svoji části nechtějí. Mají ve všem nepořádek.
Stav roty: Po spisku 220, přítomných 136, přidělených 35, na cestách 34, v nemocnici 15.
V tepluškác jsme si již zvykli. Vede se život tak jak dříve, jako kdyby nebyla za námi Kazaň. Přichází doplnění 49 bratří, kteří se súčastnili obrany Simbirska a prodělali ústup od něho. K četám přidělenci, okolo deseti nových bratří. Jsou většinou z okolí Jekatěrinburgu a Omska. Vypravují nám o bojích, které prodělaly naše části na Permské
101