lesa. Zde na levém křídle naší fronty zabíráme svůj dvouverstový účastek. V okolí lesy. Zdá se nám, že jsme jak na Vystrkově. Děláme si pěkné okopy, které maskujeme. Prý sem bije ráda artilerie. V předu vystavujeme naslouchací hlídky. Nikdo nespí.
Skutečně. Artilerie pěkně je sem zastřelena. I mezi jednotlivými okupkami půdu načechrává. Slyšíš často jak se střepiny dusí v náspu, který máš vyházený před sebou. Všechny nás to "namichuje" a není divu, když pak přenesli oheň do zadu v ta místa, kde stála děla, oddychli jsme si. Dokonce i záblesk radosti, ovšem škodolibé. Netrvalo to dlouho a vzpomněli si opět na nás. Nás měli asi radší!
Tak přestáli jsme den, bez jakéhokoliv pohybu a za nastalého večera přichází nás směnit rota Národní armády. Ačkoliv jich bylo více, zdálo se jim podivným, že tak málo lidí má chránit takový účastek.
Pěkně jsme se v chatách uvelebili a na seně se nám chrupalo jako v prachových peřinách.
Náš libý spánek ke 2. hodině noční byl násilně přerušen. Vzbudila nás prudká střelba na našem konci vesnice, kde jsme umístěni. Nocí zarachotily vryvy bomb. Není nám nic divno. Vždyť to beztak říkáme, že k nám přijdou. Přece není to řádný tyl. Mohou do vesnice při trochu kuráže ze všech stran.
Vyřítíme se ven. Hoši na stráži tvrdí, že zde byla nepřátelská rozvědka. Po prohlédnutí blízkého okolí bez stopy nepřítele jdeme spát. Nad vesnicí se rozprostřel klid.
Pospáváme i dnem, abychom si nahradili ztracenou noc. Přiletěli nepřátelské aeroplany a na vesnici házeli bomby, čímž jednu chatu zapálili. Nám se nestane nic. My jsme čímsi chráněni.
Večer na posici nepůjdeme. Posila žádná nejde a nás několik mužů nemůže účastek chrániti. Tak asi naši úlohu nevyplníme. Svjažsku se nezmocníme. Jsme unaveni a začíná nám býti vše lhostejné. Divíme se liknavosti Rusů, kteří dosud v Kazani nemohli již sestavit část a poslat na front.
Zde proti nám stojí 3.000 vojínů a 300 jezdců. Mají k disposici šest aeroplanů. Naše síly nepatrné.
94